Z HISTORIE NAŠEHO SBORU

Dne 25.května 1876 byl vydán tehdejšími úřady zákon, který obcím ukládá, aby tam, kde se nachází nejméně 50 stavení, postaral se starosta obce
o to, aby byl zřízen dobrovolný hasičský sbor. Obci bylo zákonem uloženo, že musí sbor vybavit strojem, nářadím a výzbrojí. V odstupu sedmi roků, kdy tento zákon vešel v platnost, dochází i v Trnově k ustavení Sboru dobrovolných hasičů.
Dne 25. února 1883 za starostování pana Antonína Ježka, který obeslal k sobě Josefa Zárybnického a Václava Serbouska a žádal je, aby si vzali za úkol sehnati hasičský sbor v počtu 24 členů, vesměs zdravých a poctivých hasičů.
Jmenovaní ještě téhož dne se vydali na obchůzku po obci, aby co nejdříve tak lidumilný spolek vešel v život. Nebyl ještě večer a bylo vše dle nařízení hotovo a panu starostovi odevzdáno, který byl velice překvapen, že vše tak snadno jde.
Dne 4. března 1883 byla panem Antonínem Ježkem provedena v hostinci Jana Zárybnického první volba představenstva sboru. K volbě se zúčastnilo plný počet členů. Zvoleno bylo takto velitel - pan Václav Žďárek, podvelitel - pan Václav Šolc a za výbora - pan Václav Cita

Všichni volbu přijali a přítomným za důvěru poděkovali.
Tak zní doslovný zápis o založení Sboru dobrovolných hasičů v Trnově.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sbor dobrovolných hasičů v Trnově se zapojil do hasičské župy čís. 81 při Vzájmně pojišťovacím spolku proti škodám ohněm způsobeným politického okresu Rychnovsko – Novoměstského nad Metují ve Spech, později Vzájemné pojišťovny v Albrechticích nad Orlicí. Byla to největší župa v české zemské hasičské jednotě, která vznikla již roku 1875 a sdružovala ve 12 soudních okresích vesměs vesnické sbory hasičů v počtu 137  se  4 600 členy, kteří neplatili žádné příspěvky. Z obvodu dnešního rychnovského okresu bylo v této župě organizováno 44 sborů s 1272 muži, 19 ženami a 9 dorostenci.
        Hasiči zasahovali při hašení požárů i v okolních obcích. Stříkačky se v té době dopravovaly na místo pomocí koňských potahů, tak jak je vidět ze zápisů událostí z pamětní knihy našeho sboru. Požár se vyhlašoval hasičskou trubkou. Pro představu jsme vybrali :

1883 – Dne 21. dubna o třetí hodině odpoledne byl dosud ještě nevycvičený sbor hasičskou trubkou vyrušen. Hořelo panu Jarkovskému v 
Houdkovicích. Koně do stroje propůjčil pan Antonín Ježek. K požáru se dostavili všichni členové i s panem velitelem v čele.
Dne 29. dubna po druhé hodině odpoledne hořelo v Uhřinovicích panu Říčařovi a Bořkovi. Koně do stroje dal pan Václav Šolc.
Dne 11. listopadu o šesté hodině večer hořel v Cháborách hostinec paní Špačkové, ku kterému požáru se dostavilo 18 členů s velitelem v čele.  

1885 – Dne 3. května ve čtvrt na jednu ráno hořely v Zádolí stodoly panu Jaroslavu Řízkovi a Josefu Šolcovi. K požáru se dostavili všichni členové.
Dne 17. května o půl druhé ráno hořelo v Hrošce stavení J. Bartoše. Koně do stroje zapůjčil pan velitel Václav Žďárek.
Dne 15. července v 11 hodin večer hořela farní budova v Přepychách. K požáru se dostavilo 15 členů. Koně do stroje dal Václav Žďárek.

1886 – Dne 4. března byla po tříletém uplynutí činnosti za přítomnosti všech členů provedena nová volba, při které byli zvoleni :
za velitele - Josef Zárybnický, za podvelitele - Václav Serbousek, za výbora - Jan Jandík
Dne 10. května po osmé hodině večer byla pozorována veliká záře východním směrem. Po výjezdu z obce na kopec se zjistilo, že požár je v horách a proto byla nastoupena zpáteční cesta. Koně do stroje dal pan Žďárek.
Dne 13. května byl vyhlášen náhlý poplach. Hlídka vyslaná za příčinou určení místa požáru se vrátila s tím, že požár je značně daleko, takže k zásahu nedošlo.
Dne 25. října byla za přítomnosti 25 členů odbývána mimořádná schůze, na které rozhodnuto, aby pan Václav Žďárek byl za zásluhy o sbor jmenován čestným členem a udělen mu diplom.
Dne 26.října hořel knížecí skleník v Opočně. Při zásahu se sbor vyznamenal tím, že jako první začal stříkati, což se nepodařilo ani domácím. Za několik dnů na to se dostalo sboru zvláštního poděkování Městské rady opočenské.

Tolik několik starších událostí z pamětní knihy SDH TRNOV.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Za zmínku jistě stojí i novodobější historie činnosti. K důležitým mezníkům v novodobější historii sboru patří postupné vybavování sboru technikou a budování zázemí pro činnost hasičské jednotky.
Listopad 1936 : sbor dostává od obce do užívání motorovou stříkačku PS16 Stratílek a 300 metrů hadic. Mezi ně jistě patří dnešní zázemí v podobě hasičské zbrojnice zbudované v akci „Z“ jejíž počátky stavby se datují k roku 1966 s dokončením v roce 1973 na devadesátileté výročí trvání požárního sboru.
Září 1975 : obec dává sboru do užívání vozidlo GAZ
Srpen 1976: sbor přebírá novou stříkačku PS 12 s přívěsem
Rok 1978 : buduje se hasičská nádrž na „Břilníku“ a u hasičské zbrojnice je postaven sušák na hadice
Další důležité datum 30.6. 1988 : kdy náš velitel Miroslav Nejman převzal v Rychnově nad Kněžnou novou Avii s plnou výbavou,doplnilo tak naši stávající výbavu na slušnou úroveň tehdejší doby.
Rok 1993 : tedy ke 110 letému výročí odkoupil od bývalého zemědělského družstva Obecní úřad cisternu CAS-25 a dal ji do užívání našemu dobrovolnému sboru, kterou vlastníme dodnes. Snažíme udržovat tuto svěřenou techniku ve stavu který zajistí její maximální využití při zásahu.
Rok 1999 : sbor dostává do zásahové výzbroje dva dýchací přístroje SATURN.
Rok 2003 : v souvislosti s využitím polní letištní plochy v Trnově pro zásahová letadla v případě lesních požárů, je zřízeno pro plynulý přísun vody odběrní místo pro cisterny v prostoru vrtu na louce za dílnou ZEAS.

Náš sbor se vždy podílel a podílí na většině pracích spojených s rozvojem obce. Množství odpracovaných hodin, zvláště v minulosti jsou toho důkazem. Poslední období bylo pečlivě  zaznamenáváno p. Ladislavem Medkem a nejen za to mu jistě patří upřímné poděkování. Mnoho času je také věnováno udržbě techniky, soustavnému pravidelnému školení a zdokonalování, zvláště to platí pro výjezdovou jednotku. Věříme, že udržíme nastavenou laťku ještě dlouho na stejné nebo vyšší úrovni, zvláště pokud se nám podaří vychovat mladší generaci.